Best Summer Ever
10. června 2015 v 21:53 | KátíSs
|
jednodílné
Ahoj ! Tohle jsem moje první jednodílovka...podle mě to není nic moc, ale snad to nebude až tak hrozné ;)
Jako každé ráno jsem vyrazila běhat. Tyhle prázdniny stojí za starou Bellu! Londýn je krásný...neříkám, že ne, ale...celé prázdniny sama...
Naši mě sem poslali abych si našla brigádu a naučila se samostatnosti...jako by nestačilo, že doma okolo sourozenců skáču pořád jen já :/
No jo...prázdniny u babičky. Kdo by to nebral, že ? -_-
Je tady příšerné počasí, ale to mě za žádnou cenu neodradí od toho, abych si udržela svoji postavu.
Hned po tom, co jsem doběhla zpět domů, jsem se převlékla a zamířila si to rovnou na brigádu do Starbucks. Není to tak hrozné - poznám spoustu nových lidí a někdy je tam i zábava, ale zábavě se Sárou se to nemůže rovnat...
,,Dobrý den, jednu horkou čokoládu" řekl ten nejúžasnější kluk, jakého jsem kdy viděla. ,,co chcete napsat na kelímek?" Zeptala jsem se jako každého zákazníka. ,,Cokoliv...to je jedno, děkuji" řekl. ,,Fajn" řekla jsem si v duchu. Vzala jsem kelímek a napsala ,,Blonďáček". Uznávám, je to neoriginální, ale nic lepšího mě nenapadlo :'D
,,Tady prosím" řekla jsem a podávala mu kelímek. ,,Děkuji" odpověděl, vzal kelímek, zaplatil a dal se k odchodu. Chvilku jsem se za ním koukala - díky tomu jsem také zjistila, že uvnitř je jen jeden další člověk a toho obsluhuje můj šéf. Blonďáček už se blížil ke dveřím a já jsem se otočila abych se napila. ,,Ehm..pardon..." uslyšela jsem, když jsem měla nakloněnou láhev u pusy. Rychle jsem ji dala dolů a odložila. Když jsem se otočila, za pultem stál právě blonďáček. ,,Stalo se něco...totiž...nejste spokojen?" Vykoktala jsem co nejrychleji. ,,Ne, ne...vše je v pořádku, já jen...můžu...můžu vás na něco pozvat?" Tahle otázka mě úplně zaskočila. ,,Mě?" Ujistila jsem se hloupě. ,,A je tady někdo další?" Usmál se. Páni ! Ten má kouzelný úsměv ! Cítila jsem, jak červenám. ,,Tak?" Naléhal na mě. ,,Ehm, no...a kdy?" Usmála jsem se. ,,Kdy se vám to hodí?" Zeptal se a nahodil ten svůj smile. ,,A promiňte...jsem Niall" ,,Kate" odpověděla jsem. ,,Tak..můžete dneska?" ,,Ve čtyři?" Zeptala jsem se s úsměvem. ,,Fajn" ,,Ale mám jednu podmínku" řekla jsem a Niall se na mě tázavě podíval. ,,Budeme si tykat" zasmála jsem se. On se zasmál také. ,,Tak ve čtyři u Big Benu?" ,,Fajn" usmála jsem se. ,,Tak zatím ahoj" řekl. ,,Ahoj" odpověděla jsem a Niall odešel.
V půl třetí jsem mohla jít konečně domů. Babička má odsud domek 20 minut pěšky, takže mám co dělat, abych to stihla k Big Benu.
Když jsem přišla domů, babička tam nebyla. Napsala mi vzkaz, že je u známé...tak aspoň nemusím nic dělat :'D rychle jsem se oblékla - vzala jem si legíny s nápisem ,let's do it' a k tomu bílé tílko a koženou bundu.
Když jsem došla k Big Benu, Niall tam nikde nebyl. No super -_-
Je 10 minut po čtvrté a Niall nikde. Ještě čekám do čtvrt a odcházím...zase jsem někomu naletěla :/ ,,Kate!" Uslyšela jsem za sebou a tak jsem se zastavila a otočila. Niall za mnou rychle doběhl. ,,Promiň...musel jsem ještě něco zařídit...tohle je pro tebe" řekl a podal mi do ruky růži ! ,,Děkuju, ale..." ,,Žádné ale" skočil mi do řeči. Pak jsme se šli projít. ,,Ty nejsi zdejší viď?" zeptal se po cestě. ,,Ne...jsem z Česka :)" usmála jsem se. ,,Super :) a kolik ti vlastně je?" Zeptal se. ,,Patnáct" usmála jsem se. Niallovi typuju tak 17-18. ,,Aha..." odmlčel se. ,,Stalo se něco?" ,,No...já myslel, že je ti víc..." tak tohle mě zasáhlo.. ,,Mně je 21.." tak to jsem nečekala!! ,,A-aha..." vysoukala jsem ze sebe. ,,A není to jedno?" Zeptala jsem se. Bylo mi to blbé, ale u nás mám kamarády i v tomhle věku... ,,Asi..asi máš pravdu" odpověděl a pokračovali jsme v cestě. Večer mě doprovodil domů.
Vsadím se, že ho stejně už víckrát neuvidím...ani jsme si na sebe nedali kontakt.
Další den jsem si šla ráno zaběhat. Dnes nemám směnu a tak mám čas. Proběhla jsem se městem kde bylo prázdno. No...ani se nedivím. Běhám tady v šest ráno ;D
Když jsem běžela parkem, rozvázala se mi bota. Uviděla jsem lavičku a tak jsem si na ni na chvilku sedla. Zavázala jsem si botu a hleděla zamyšleně před sebe. ,,Dobré ráno" Vytrhl mě najednou z přemýšlení Niallův hlas. ,,ehm...ahoj" Odkašlala jsem si. Když jsem uviděla Nialla, musela jsem se pousmát. Má úplně červené tváře chladem a jeho oči jsou modřejší než obvykle. Začal výslech ohledně toho, co tu dělám. Začali jsme si povídat a pak jsme si společně ještě zaběhali.
S Niallem jsem se vídala téměř každý den a stali se z nás nejlepší kamarádi.
Dnes je 19. srpna a já odlétám zpět domů. Niall mě doprovodil na letiště.
Po prázdninách mě čeká střední škola. Tohle téma mi létalo hlavou po celý let.
-->17.září<--
Na střední už jsem si celkem zvykla. Čekala jsem, že to bude větší teror. Ani matika, kterou máme mimochodem právě teď, není tak strašná. ,,Kate? Můžete na vteřinku?" Narušila naší hodinu zástupkyně ředitele. V klidu jsem došla až na chodbu a zavřela dveře. ,,Volal vás otec, prý jste mu psala, že vám není dobře a teď na vás čeká před školou" řekla mi. Otec? Můj táta je tři roky po smrti !? ,,Dobrá děkuji" usmála jsem se, vrátila se do třídy pro věci a odešla. Učení jsem dala do skříňky a vyšla ze školy. Nikoho jsem tam neviděla. Kousek jsem tedy popošla a uviděla jsem ho. Niall tam na mě čekal s otevřenou náručí. Rozeběhli jsem se k němu a objala ho. ,,Co tu děláš?" Neodpověděl, místo toho rychle přitiskl své rty na mé. ,,Jsem tu kvůli tomuhle" usmál se. ,,Chtěl jsem ti to říct, než jsi odjela, ale neměl jsem na to koule :'D
,,Nialle já...nevím co říct.." zakoktala jsem se (co s tím kotáním mám?)
Niall na chvilku zvážněl, ale pak se zas usmál a znovu mě políbil.
Od té doby jsme spolu. Niall se přestěhoval do Česka ....a je to tak trochu happyend :'D
Zranění s následky 3
30. září 2014 v 19:55 | KátíSs
|
příběh : zranění s následky
zajímalo by mě, jestli to vůbec někdo čte :'D kdyžtak koment, děkujů
Zranění s následky 3
,,Kate?" Slyším přes hudbu Sářin hlas. Rychle vypínám hudbu a začnu rozvazovat piškoty.
,,Kate?! Ty tančíš?! zbláznila ses ?! Můžeš si ještě víc ublížit !"
,,Sáro, ja vím, ale ten zítřejší konkurz pro mě hodně znamená" ,,Kate, vím, že je to pro tebe důležité, ale nechci, aby sis ublížila ještě víc !" ,,Já vím" Sklopím hlavu.
,,Raději bys tu nohu měla procvičit a vyspat se"
Neodmlouvám - vím, že je Sára rozumná a myslí to se mnou dobře.
Další den se přeci jen na konkurz vydávám (Sára o tom neví - má módní přehlídku).
Do tašky balím své modré baletní piškoty, světle modrou sukni a už doma si na sebe beru trikot tentýž barvy.
Konkurz se konal v obrovském divadle.
S ostatními tanečnicemi jsme si stouply před oponu a začaly jednotně tančit základní tanec.
Z naší početné skupiny nás vybraly jen deset. Později nás vyvolávali podle pořadových čísel. ,,Číslo 17" Uslyším ženský hlas...Pane bože ! to jsem já !! ..
Ladně dojdu na pódium a začínám tančit svoji choreografii.
Jsem přibližně uprostřed. ,,Au"
vydám ze sebe a podlomí se mi nohy. Tančím však dál. Je mi jasné, že jsem si to pokazila, Ále snad ne moc. Po odtančení odbíhám do zákulisí. Usedám do kostymérny a brečím. Prostě řvu jak malá holka !
,,Ahoj, děje se něco?" Ozve se ode dveří neznámý mužský hlas.
Setřu slzy a otočím se na něj. Chtěla jsem začít mluvit, ale když jsem si uvědomila kdo to je, úplně jsem zkoprněla.
,,Jsi v pořádku ?" Ptá se znovu.
,,Jo...jsem" Zalžu.
,,To vidím..." usměje se a sedá si na lavičku vedle mě. ,,Jsem Niall...A ty ? Mimochodem, byla jsi úžasná !" ,,Kate...no jasně, úplně jsem to zkazila...to ta noha..." Sklopím hlavu. ,,Máš nějaké problémy ?" ,,Jo...srazilo mě auto...chodím na rehabilitace a tanec mám zakázáný, ale tohle jsem si nemohla nechat ujít..." ,,Chápu tě ;) Když jsem měl zlomenou ruku...nemohl jsem to vydržet bez kytary a tak jsem začal sádru lámat a hrát" Hlasitě se zasměje. ,,Fakt ?" ,,jo :D"
Podívám se na hodiny visící nade dveřmi. ,,Páni! to už je tolik ?! Promiň, ale už musím jít" Řeknu, beru věci a mířím ke dveřím. ,,Počkej...uvidíme se ještě ?" ,,Možná ;)" usměju se a odcházím.
Zranění s následky 2
30. září 2014 v 19:52 | KátíSs
|
příběh : zranění s následky
Zranění s následky 2
Hned si lehám na postel a beru notebook. Najedu na e-mail.
Je jich tu několik, ale otevřu jen jeden, který mě velice zaujal. Pohodlně se opřu o polštáře, které mám za sebou a čtu : Dobrý den, byla jste vybrána na konkurz na labutí jezero.
Konkurz se uskuteční 1.října 2014. Dostavte se ve dvě hodiny odpoledne na tuto adresu : (a-d-r-e-s-a :'D ) .
Pane bože ! Dostanu takovou šanci a mě se stane tohle ! :(.
,,Sáro !můžeš na chvilku ?" Zakřičím. Do chvilky je Sára u mě. E-mail jí ukazuji. ,,Kate, to mě mrzí" ,,Já tam půjdu Sáro." ,,Ale...tvoje noha..." ,,Noha bude v pohodě!" Sára mi to rozmlouvá hodně dlouho, ale já si stojím za svým.
Další den mám první rehabilitaci.
,,Pane doktore, je možné, že budu za týden a půl opět tančit?"
,,Chodit budete normálně, ale tančit ne. Pokud byste udělala byť jen jediný špatný krok, musela byste se cvičením začít od začátku."
Po rehabilitaci mě Sára vyzvedla a odvezla mě domů.
Celý týden jsem pilně cvičila a cvičila.
Také jsem začala normálně chodit.Přesně tak jak říkal doktor.
Tančit začínám až den před konkurzem.
Využiju chvíle, kdy Sára odjela na módní přehlídku a přesouvám se do vedlejší prázdné místnosti, která slouží jako moje taneční zkušebna. Nasadím si své baletní piškoty od mamky, pouštím hudbu a naprosto se potápím do rytmu. Je to tak krásné zase tančit. Cítím se, jako bych se znovu narodila. :3
Zranění s následky
30. září 2014 v 19:50 | KátíSs
|
příběh : zranění s následky
Ahoj, dlouho jsem tu nebyla, ale píšu nový příběh a to tento ;)
Má několik dílů a ještě jsem ho nedopsala-stále píšu. Dnad se bude líbit ;)
Zranění s následky 1
,,Kate! Neee! !" Uslyším Sáru jak křičí a pak upadám do bezvědomí. Probouzím se až v nemocnici. Sára sedí na židli vedle mého lůžka. ,,Co se stalo Sáro?" Řeknu s těží. ,,Vběhla jsi pod auto, když jsi utíkala pryč od Dana." Hned se mi začalo všechno vybavovat. To, jak jsem ho viděla líbat se s nějakou holkou, to, jak se s ní objímal a i to, jak jsem se rozeběhla rychle pryč. Při pomyšlení na to všechno, mi ukápne slza.
,,To bude v pohodě Kate...je to debil !" usměji se na ní. ,,A co se mi vlastně stalo?" ,,No...Poranila sis nohu a..." ,,Nohu ? ! to Ne! A...a budu moct ještě tancovat?" Začnou mi téct slzy. ,,Doktor říkal, že ze začátku si budeš muset dát pauzu a chodit na rehabilitace" ,,Sáro...to mi zkazí celou kariéru." Tentokrát mi slzy tečou proudem. ,,Neboj Kate, my to spolu zvládneme" Snaží se mě povzbudit...marně... ,,Sáro...ale ty po mole můžeš chodit dál a i kdyby ne, umíš zpívat, jsi chytrá....zato já... tanec je to jediné co mám...drží mě při životě! Ale teď ? :'( teď jsem "lemra"! " ,,Ty to dokážeš Kate...umíš spoustu dalších věcí, vím, že je tanec pro tebe vše...a proto ti pomohu se přes to přenést! " ,,Děkuju" Řeknu a obejmu ji.
,,Dobrý den, slečny...Kate...Dnes můžete jít domů a zítra máte první rehabilitaci." Oznámí lékař, který vešel do mého pokoje.
,,Děkuji pane doktore...Za jak dlouho budu moct zase tančit ?"
,,Za tři týdny s rehabilitacemi by jste měla být tance schopna" Usměje se a odejde.
Sára mi pomohla sbalit věci a odvezla mě domů.
sen
18. září 2014 v 22:07 | KátíSs
|
jednodílné
,,
Ségra...vstávej, musím jít do práce a ty máš generálku!"
To je první, co ráno slyším.
Abych to vysvětlila, jmenuji je Katt a je mi 16.
Žiju se svojí o pět let starší sestrou Elis. Rodiče nám totiž zemřeli při autonehodě když mi bylo 13.
Na tu strašnou nehodu vzpomínáme obě do teď.
,,No tak Katt ! dělej, nestihneš to !"
,,Vždyť už jsem vzhůru!!"
,,V kuchyni máš snídani, přijdu v noci, tak na mě nečekej"
Domluvila Elis a pak už jsem jen uslyšela cvaknutí dveří.
Neochotně se oblékám do přípraveného oblečení a jdu se nasnídat. Po jídle mířím do koupelny, na hlavě si vytvořím jednoduchý cop, vyčistím si zuby a jdu na poslední zkoušku před vystoupením.
V divadle, kde se zkouška konala, jsou už všichni ostatní pripraveni.
Aby jste to pochopili, tohle vystoupení je pro charitu. Chodím na uměleckou školu v Londýně a učitelé spojili několik nejtalentovanejších žáků, aby se tohoto představení zúčastnili.
Já studuji hudbu, přesněji zpěv. Z naší třídy vybrali mě a jednoho kluka jménem Niall, do kterého jsem mimochodem beznadějně zamilovaná. Kouzelnému blonďáčkovi s čistě modrýma očima prostě nemohu odolat.
Na vystoupení spolu zpíváme zamilovaný duet...to mi snad dělají naschvál !
,,Ahoj Katt...právě jsem jsem mluvil s učitelem...má pro nás ještě nějakej hereckej dodatek k vystoupení...tady ti to napsal...snad se nenaštveš."
Slyším Niallův sladký hlas.
,,Děkuju" Dostávám ze sebe a začínám číst : ,,Při písni se chytíte za ruce a na konci se podíváte navzájem do očí. Poté se opona zatáhne."
,,Co ? to nejde...totiž" ,,Máš s tím velký problém, mám říct učiteli ať to změní ?" ptá se Niall nervózně.
,,Ne to je v poho...nebudu to přeci kazit ne ?" ,,jsi si jistá ?" ,,naprosto"
,,Na Scénu" slyšíme naší učitelku, která si hraje na režisérku.
Uprostřed písně na mě Niall kývne..je to pokyn k tomu, abych mu dala ruku. Jsem tak nervózní jako nikdy předtím !
Odhodlávám se a podávám mu ruku. Jeho prsty proplétá mezi mé a já mám motýlky v břiše.
Na konci se na sebe díváme. To je poprvé, co se mu dívám tak dlouho do těch jeho průzračně modrých očí, ve kterých se ztrácím. Opíráme o sebe svá čela. Asi každou chvíli omdlím. Niall se při tom na mě ještě sladce usměje. Z toho jeho úsměvu jdu do kolen !
,,STOP" slyším záchranné slovíčko.
Po zkoušce jdu rychle domů. Ani jsem se s nikým rozloučila...
No co?!...Doma se nakládám do vany plné horké vody a přemítám si stále dokola dnešní scénu s Niallem.
Asi po půl hodině si uvědomím, že máme už zítra vystoupení a já nemám přichystané šaty. Proto vylezám, oblékám se a jdu vybírat.
Další den ráno mi Elis jen popřeje hodně štěstí a odchází do práce.
Já pádím do divadla.
,,Ahoj Katt...Už se těším na naši písničku..." Prohodí letmo Niall, usměje se a jde se pripravit.
Co to mělo být ? On se těší, já umírám nervozitou!!
Když na nás přišla řada, opět jsem cítila motýlky v břiše a myslela, že omdlím!
Dnes se to odehrává stejně, jako včera jen...cítím víc emocí...cítím, že moje city k Niallovi jsou velice silné! Nevím jestli to ustojím!
Blíží se závěr písně...naše čela se dotýkají, opona se zatahuje a já mám zkoprnělé celé tělo, ale jsem ráda, že je to za mnou!
,,Byla jsi skvělá Katt...Víš...chtěl jsem ti něco říct..."
Dostává že sebe a já cítím, že nejsem jediná, kdo je nervózní.
,,Víš Katt...Už od začátku prvního semestru k tobě něco cítím...je to něco víc než jen nepřátelství mezi spolužáky..." Odmlčí se a já vidím, jak červená. ,,Bál jsem se ti to říct...bál jsem se odpovědi...-" Zbytek už nedopověděl, protože jsem ho zastavila něžným polibkem, polibkem, po kterém jsem tak dlouho toužila. Niall spolupracoval. Bylo v tom pořádné napětí. Nikdy se mi o téhle chvíli ani nesnilo. Nikdy jsem nevěřila, že bych pro Nialla Horana, toho roztomilého, modrookého blonďáčka mohla být něco víc než jen kamarádka.
No a teď..teď se s ním tady líbám!
,,Katt vstávej, dnes je tvůj velký den.Vzala jsem si kvůli tobě dovolenou tak nechci abys to zmeškala!!"
,,Achjo, byl to jen sen !"
Vyhrknu nahlas.
,,Katt, dneska se vdáváš...to nebyl sen! " Usmívá se Elis.
,,Cože svatba? "
,,Jo, zblbla jsi snad přes noc ?" propukne v hlasitý smích.
,,Dělej, tady máš šaty...šup šup!
Niall už na tebe určitě čeká!" Dodává a odchází dolů.
Nebyl to sen. To vše se stalo...Pane bože...já se vdávám s Niallem! ! Teprve teď si to všechno začínám uvědomovat - tehdy po vystoupení, jsem se s Niallem dala dohromady...
Začínám si oblékat šaty a jdu za Elis. Objímám ji. ,,Dnes je tvůj velký den Katt...Kdyby tu byli naši, mamka by ti určitě pomáhala s účesem...no a taťka, ten by si neustále měřil Nialla od hlavy až k patě" Zasměje se.
,,Ale Elis...oni tu jsou. Pořád nás hlídají...A dnes mi tady pomáhají! " Pousměji se a stisknu Elis ještě pevněji.
Elis po chvíli objetí povolí a podívá se na mě : ,,Teda ségra...Nikdy jsem si nemyslela, že se budeš vdávat ve 20 a ještě ke všemu dřív než já!!"
hlasitě se Zasměje a znovu mě Objímá.
Sen dvou holek 1.díl
18. září 2014 v 22:06 | KátíSs
|
vícedílné
1.díl
,,Sáro, je super, že nám vyšel ten výlet se školou do Londýna!"
,,Jo jsem za to hrozně ráda, Ále je škoda, že to končí už za týden !"
,,To jo, ale my si to tady maximálně užijeme !"
V Londýně se pohybujeme po skupinkách. Naše skupina se skládá ze mě, Sáry, naší spolužačky Zuzky a Kikiny.Většinou se ale bavím já se Sárou a holky spolu.
Pohybujeme se kousek od london eye, ze kterého jsme právě slezly.
Různě se procházíme, lezeme do každé kavárny a restaurace, kterou vidíme...zkrátka si to užíváme.
Po chvilce jdeme kolem Nando's, tam jsem vždycky chtěla zajít.
S holkama jsme si našly místo u okna na rohové lavici.
když na přinesli jídlo, pořád jsme se smály a nešlo to zastavit. Jelikož nám tam nikdo nerozuměl, bylo ještě vtipnější, když Zuzka začala na obsluhu mluvit česky!
Po chvíli se otevřou dveře a dovnitř vchází roztomilý blonďák.
Okamžitě si mě získává.
Nejspíš sem chodí často, jelikož na obsluhu jen mávl a ta věděla co a jak. Sedl si ke stolu, kterýje vedle toho našeho.
S holkama jsme si o něm začaly povídat. Po chvilce si na okamžik odendal sluneční brýle aby si promnul oči. ,,Pane bože !! to je Niall Horan! " Vyjekne nadšeně Zuzka. On nás nejspíš slyšel jelikož si brýle opět nasadil a ohlédl se po nás.
Zuzka s Kiki to nevydržely a šly si pro podpis. Samozřejmě v tichosti. Ni jim vyhověl a řekl jim, ať jsou zticha. Holky přišly zpět ke stolu celé roztřesené.
,,Holky, moment, volá mi Dan, musím mu to zvednout." Oznamuji a jdu si popovídat se svým přítelem.
Vyjdu před restauraci.
Po drsném rozhovoru jdu do kolen. Díky bohu je vedle mne lavička na kterou si sedám a pokládám si hlavu do dlaní.
,,Ahoj, stalo se něco?"
Slyším z
starostlivý, přesto neznámý hlas a tak se ohlédnu. Nademnou stojí Niall!
,,Ne nic..." ,,Kdyby se nic nedělo, tak tu nesedíš a nebrečíš"
Stojí si za svým.
Sedl si vedle mě a za každou cenu chce vědět, co mi je.
,,Zrovna se se mnou rozešel přítel" Povoluji nakonec.
,,Po telefonu? To nemá ani odvahu ti to říct do očí?"
,,Je doma...v České republice. Pěšky by za mnou asi nedošel ;D" Zasměji se ,,Aha...to já bych šel za holkou jako jsi ty pěšky klidně na konec světa ;)" Říká trochu stydlivě.
,,Jsi milý...děkuju, ale vždyť ty můžeš mít holek na každém prstě třeba 20!"
,,Jo, to máš asi pravdu, jenomže žádná není taková, jakou chci.Každá se po mě vrhne kvůli tomu, co dělám a to přesně nechci.Vždy jsem si přál normálně mluvit s directionerkou ale...je fajn potkat někoho, kdo nemá tušení kdo je jsem ;D "
,,Ale já tě znám ;) znám většinu vašich písniček jen...Nemám potřebu za tebou běžet a ječet ;)"
,,No super, tak to je ještě lepší! A když už si tu povídáme, jak se vlastně jmenuješ?" ,,Kate" Usměji se. ,,Promiň, ale už bych měla jít zpátky, díky, že jsi mi pomohl se odreagovat :)" ,,Jo, jasně, nemáš za co ;)...ty Kate, můžu tě zase někdy vidět ?"
,,Jo jasně, co zítra ? Se školou půjdeme zase k Big Benu ;D "
,,Ok. V kolik ?" ,,Buď tam v jednu ano ?! " ,,Jasně, budu se na tebe těšit, ahoj" Řekl a rychle zmizel za rohem restaurace.
Wow..tak tohle bylo super !! právě jsem si domluvili schůzku s Niallem Horanem!
Holkám jsem to neřekla, nechci, aby kolem něj začaly ječet.
Až večer jsem to řekla Sáře.
,,Děláš si srandu? To je super!!"
,,Jo, to je !"
,,A co ti vlastně říkal Dan?"
Nic jsem neodpověděla jen jsem sklopila hlavu a po tváři mi stekla slza. Sára to pochopila, chytla mě kolem krku a přitáhla si mě k sobě. ,,Notak...on ti za to nestojí, je to debil!" ,,Já vím, jenže já ho milovala :'(" Dál jsme nic neříkaly a šly si lehnout.
Další den po obědě jsme se třídou vyrazili k Big Benu. Došli jsme tam v půl jedné. ,,Super, Ni tu bude za půl hoďky" Řeknu si pro sebe.Naše třídní nám vykládala všechno možné o Big Benu, ale já měla myšlenky u Nialla a u toho, jestli si hi tu někdo všimne nebo ne.
,,Ty Kate, jsem tady" Šeptne Niall stojící za mnou.
Z průvodkyň mediálními osobami
28. srpna 2014 v 23:04 | KátíSs
Ráno vyrážíme se Sárou do K.Varů. Plánujeme to už strašně dlouho. Domluvily jsme se, že půjdeme na kolonádu a pak na nákupy.
Hned kupujeme oplatky a procházíme se po městě.
,,Konečně nám to vyšlo" Má Sára radost. ,,Jo, konečně :3 už se těším na ty nákupy :)" odpovídám.
Jak se tak procházíme, zastavuje nás stále víc a víc cizinců. Máme štěstí, že tak dobře ovládáme několik jazyků - obě umíme perfektně anglicky a rusky, já umím francouzsky a Sára Německy.
Už nás zastavilo asi 13 lidí :D
Je to celkem zábava :D
,,emmm...ahoj..." Slyšíme další neznámý hlas, zřejmě to není čech, má britský přízvuk.
Obě se otočíme a nestačíme se divit. Za námi stojí Harry Styles, Niall Horan, Louis Tomlinson, Liam Payne a Zayn Malik !!l
Ten co se s námi snaží domluvit je Niall a snaží se o češtinu, ale moc mu to nejde. Všichni mají tmavé sluneční brýle, kšiltovky a hlavy skloněné k zemi. Obě jsme na ně začali mluvit anglicky (budu to psát v češtině).
Spouštím: Ahoj kluci....co děláte v Karlových Varech?"
Liam se zapojuje do konverzace : ,,Máme volno před koncertem a tak jsme se rozhodli podívat se sem ;)" a Harry přidává : ,,Když už jsme u toho...já jsem Harry....no to vlastně víte" usměje se ,,a vy jste?" ,,Já jsem Sára a to je Káťa ;) , co tu hledáte?"
,,Vřídlo, nevíte kde to je ?"
,,Jasně, pojďte, půjdeme s vámi" Mrknu na ně.
Došli jsme k Vřídlu. Povídali jsme si. Kluci byli z města nadšení, nevěděli kam dřív koukat. Na ty nákupy jsme šli i s klukama. S nimi to byla o dost větší zábava...to asi proto, že nám vybírali oblečení a pokaždé si zkoušeli každé sluneční brýle, které viděli. Byli směšní, ale všechny to bavilo. Pak nás kluci pozvali na zmrzku a drink.
Asi v sedm už jsme se loučili.
Když jsme odcházeli ještě nás Niall zastavil : Počkejte! Nechcete jít dneska na náš koncert?" ,,Jasně, to by bylo super !"
odpovíme s radostí a oni nám dají lístky. A jelikož už tady mají auto, berou nás s sebou.
Byly jsme úplně u pódia a moc jsme si to užily ! S klukama jsme se po autogramiádě rozloučili.
Dali nám na sebe veškeré kontakty, ale moc si nepíšeme, ani nevolame. Čas od času nám pošlou listky na koncert i s letenkami...to je jediný způsob jak je znovu vidět.
Když už na tom koncertě jsme, zajdeme někam na jídlo, povídáme si atd.
Jednou nás kluci pozvali k ním domů. Blbli jsme. Já si s Niallem zahrála pár jejich hitů na kytaru a Sára s Harrym zpívali...ostatní jen přihlíželi.
U nich doma jsme se hodně sblizili. Možná až moc hodně...Další den jsme se totiž probudily já u Nialla v pokoji a Sára u Harryho...polonahé. Kluci tvrdili, že k ničemu nedošlo...tak fajn...snažíme se uvěřit.
Od té doby jsme s klukama zůstaly...Jsme jejich přítelkyně, ale zároveň nejlepší kamarádky a nejoddanější fanynky. Takový život je boží! !
autonehoda
25. srpna 2014 v 10:25 | KátíSs
Tenhle příběh jsem psala v autě ;D
Snad se bude aspoň trochu líbit :3
Dnes s mojí nejlepší kamarádkou Sárou jedeme jen tak na výlet. Na cestě z ničeho nic uvidíme děsnou autonehodu - jedno osobní auto dostalo smyk a zřítilo se z ohromného kopce který lemoval silnici. Okamžitě máme záchranku a policii. Zanedlouho prijeli a jelikož jsme jediní lidé, kteří to viděli , musely jsme zůstat a říct policii jak se to stalo. Pro Sáru to nebylo zrovna příjemné, protože nesnáší krev a tam ji bylo okolo hrozně moc. Ale zvládla to. Po výpovědi se ptám jednoho z ošetřovatelů, který tam byl jak jsou na tom řidiči a spolujezdci. Přestože jsem ani nevěděla kdo v autě seděl, měla jsem ohromnou starost a Sára na tom byla stejně.
,,Byl řidič a čtyři spolujezdci" Odpovídá Ošetřovatel. ,,A stalo se jim něco vážného?" Dodává Sára. ,,Řidič a jeden ze spolujezdců nepřežili....jeden utrpěl vážná zranění hlavy a břicha, a ti zbývající dva jsou na tom hůř, budou muset podstoupit složitou operaci...." odpoví a sklopí oči. ,,Pane Bože ! :'( a už víte, o koho jde?" zeptám se roztřeseným hlasem. ,,Jsou to cizinci, doklady měl u sebe jen řidič...jakýsi Louis Tomilson...nebo tak nějak" ,,Myslíte Tomlinson? ! " Zeptáme se se Sárou jednohlasně. ,,Ano, to je ono...znáte ho snad ?" ,,Je to člen nejznámější chlapecké skupiny světa!!!" Zhrozí se Sára. ,,Můžeme je všehny vidět ?" ptám se se slzami v očích. ,,Jistě, převezeme vás za nimi do nemocnice"
Tohle je snad ten nejhorší den v našem životě.
Do půl hodiny jsme byly v nemocnici. Ještě nevíme, kdo z nich zemřel...tedy kromě Louise.
Ani nevíme, kdo jak na tom je.
Ti dva byli každý na operačním sále asi 4 hodiny. Když nás k ním pustili, poznaly jsme je. Harry a Niall byli ti na operaci, Louis a Zayn zemřeli a Liam vyvázl se zraněními hlavy a břicha. Když jsme ty 3 viděly, šly jsme do kolen. ,,Tohle se nemělo stát ! oni si to nezasloužili! ! " Říká s pláčem Sára. Já nic neříkám, protože se nezmůžu ani na jedno slovo a tak ji objímám a společně vycházíme z JIPky. Lékaři po nás chtěli nějaké informace ohledně kluků. Řekly jsme jim vše, co potřebovali a já ještě dodala : ,,Můžeme tu zůstat přes noc, chceme být u toho až se vzbudí.?"
Povolili nám to a zařídili nám pokoj. Celou noc jsme nespaly. pořád jsme byly u kluků. v 8 ráno se vzbudil Liam.
,,Co, co se stalo ?" dostává ze sebe s těží. ,,S klukama jste se vybourali..." Odpovídá mu Sára tiše. ,,A...a co kluci?" Zalekne se. ,,Niall a Harry tu leží taky" ,,A co Zayn a Loui?" jen zavrtím hlavou a jemu se do očí naženou slzy.
Asi o hodinu později se probouzí Niall s Harrym. Jim to všechno také řekneme. Všichni z toho byli na dně...včetně nás.
Kluci strávili několik týdnu na nemocničním lůžku. Pak je propustili. A jelikož nežijí v ČR, starali jsme se o ně já a Sára, jelikož nebyli schopní letu.
Zotavovali se docela rychle. Všichni tři nám byli vděční.
Po měsíci a půl už mohli letět domů. Bylo nám to líto, ale pak nás kluci vyzvali, abychom letěly s nimi. Přijaly jsme a další týden jsme letěli do Londýna.
Pár dní na to však Liam zemřel
na jeho problémy z dětství.
Všechny direcrioners a jejich rodiny truchlili hrozně dlouho. Vlastně do teď. Nemohou na to přestat myslet. To snad ani nejde.
Jednoho dne za mnou a za Sárou přišli Niall s Harrym.
,,Holky...chceme vám poděkovat.Zachránily jste nám život.A snažily jste se zachránit i kluky.A i když nás kluci opustili, nikdy na ně nezapomeneme...a na vás taky ne.Každý z nás má na jednu z vás otázku...." Dostávají ze sebe střídavě. ,,Kate, vezmeš si mě? " slyším od Nialla úžasnou větu, stejnou, kterou uslyšela Sára od Harryho. Obě jsme samozřejmě řekly ano.
Měli jsme dvojitou svatbu. Byl to úžasný den. Avšak na kluky jsme mysleli pořád. S klukama jsme dokonce na jejich počest složili píseň...a ne jednu.
Snažili jsme se jejich rodinám pomáhat. Po roce už na tom byli lépe. Na one direction však nikdo nezapomněl. My jsme s klukama už 4 roky, Sára s Harrym mají Tříletou holčičku Darcy a já s Niallem stejně starého chlapečka Jessieho. Vždy si děláme legraci, že se do sebe jednou zamilují a budou stejně štastní jako já a Niall nebo Sára a Harry.
Ale kdo ví? Třeba se to jednou opravdu stane ;)
oblíbená píseň, aneb naše city
12. srpna 2014 v 15:42 | KátíSs
|
témata týdne
Každý, nebo téměř každý má svoji oblíbenou píseň. U některých lidí se píseň často mění. Je to např. kvůli rozchodu, náladě nebo třeba z toho důvodu, že se jim zalíbí melodie. Spousta z vás se ani nesostředí na text písně, ale třeba pro mě,je text hodně důležitý.
Například teď je má oblíbená píseň "more than this" od skupiny one direction.
Není to proto, že jsem directionerka, ale proto, že ten text na mě dělá dojem. Kluci v ní zpívají (jako i v ostatních písních) o svých pocitech. Teď si určitě někteří z vás
říkáte, že to je předstírané...ale tomu já nevěřím ! Tahle píseň je jedna z mála, co mě dovedly k slzám, zaposlouchala jsem se do ní tolik, že jsem nevnímala okolní svět.
To s námi dokáže udělat oblíbená píseň, dokáže nás naprosto ovládat. Oblíbená píseň občas ukazuje náš charakter a vyjadřuje naše pocity. Zkrátka, oblíbená píseň je něco, co nám pomáhá vyjádřit se světu :3 !
friend or boyfriend? díl 2.
12. srpna 2014 v 15:24 | KátíSs
|
příběh : Niall horan friend or boyfriend?
Niall má úplně stejný rozvrh jako já a tak jsme spolu byli celý den.Domluvili jsme se dokonce na společném odpoledni.
Řekla jsem mu svou adresu a on mě ve tři odpoledne vyzvednul. Šli jsme tam, kam nás nohy vedli a pak i do kina na nějaký horor. Já horory zrovna dvakrát nemusím a tak jsem z toho nic neměla.
Takhle to chodilo den za dnem, vždy jsme někam zašli - do restaurace, do kina, na pláž, do parku atd...
Ale znáte to - z velikého kamarádství se většinou vyvine něco silnějšího! Po několika týdnech strávených s Niallem jsem se do něj zamilovala. Byl to zvláštní pocit, ale já se ho snažila ukrývat!
Jednou pro mě nečekaně přišel.
,,Ahoj Kessie, nešla bys dneska do kina ? Bude Lol." Ptá se mě.
,,Jo jasně, to by bylo fajn."
,,Dobře...v osm buď připravená, vyzvednu tě...teď už musím jít...promiň...ahoj"
,,Jasně ahoj."
To je fakt "Super". Půjdu na romantický film s mým nejlepším kamarádem a ještě ke všemu když jsem v tom až po uši ! Ale už to nemůžu odříct...
A tak se před osmou připravuji - oblékám si přiléhavé, modré šaty s páskem, z vlasů si vytvořím jakýsi drdol a lehce se nalíčím.
,,Crr, Crr" Uslyším domovní zvonek.To bude on.Běžím ke dveřím. ,,Ahoj...-" Řekne, ale odmlčí se. ,,Ahoj děje se něco?" Polekám se. ,,Ne...to ne..jen že...moc ti to sluší, vypadáš nádherně!" Dostane že sebe nakonec. ,,Děkuju" Usměji se.
,,Tak, můžeme vyrazit?" ,,Jasně, jdeme"
V kině sedíme jako jediní v poslední řadě - je tam nejlepší výhled.
Ve čtvrtce filmu se stalo něco, co jsem opravdu nečekala - Niall mě chytil jemně za ruku a propletl svoje prsty s mými. Já se na něj jen podívala a usmála se. On mi úsměv opětoval.
Když film skončil, Niall že sebe vypustil : ,,Víš Kessie, ty jsi ta nejmilejší kamarádka, co jsem kdy měl ale...-" Zase se odmlčel...To ne co jsem zase udělala špatně ?!
Niall pokračoval : ,,Nestačí mi jen přátelství...cítím k tobě něco víc"
Pane Bože ! to je snad sen. Je na tom stejně jako já ! ,,Já k tobě taky Nialle...jen jsem nevěděla, jestli ke mně cítíš totéž" Řeknu a usměju se. Pak pokračuji : ,,Takže my dva...-" Přerušil mně jemným polibkem. ,,Jsme teď MY...teda jestli souhlasíš...?" dokončil moji větu a usmál se, věděl, že se nemusí ptát. Tentokrát jsem políbila já jeho. Polibky jsem si nejdřív jen opláceli, ale pak se začal probojovávat jazykem do mých úst. Vyhrál ! má ústa povolila. naše jazyky se střetli. Tohle trvalo nejméně čtvrt hodiny. On se jemně odtrhl a řekl : ,,Te amo, Kessie."
Španělština je sice moje slabá stránka, ale tomuhle jsem rozumněla!
,,Já tebe taky Nialle...ani nevíš jak moc !" Odpovím mu a obejmu ho.